Můj dřívější život by se dal popsat jako klasický život dívky, která dospívá a s tím‚ „objevuje‘‘ všechno možné, co k tomuto věku ‚ „prostě patří‘‘. Bůh byl pro mě pojem z bible a něco v čem nacházejí staří lidé takový poslední smysl života předtím, než zemřou. Nikdy jsem se o to nezajímala a neměla jsem ani důvod, protože jsem byla se sebou spokojená.
Tři a půl roku jsem se věnovala MMORPG (Massive multiplayer online role – playing game) – online hře, prakticky denně. Budování mého charakteru a postavení ve virtuálním světě se stalo mým druhým životem, který jsem běžela spolu s tím opravdovým. Často jsem se dostala do kuchyně jen pro jídlo a pití. Venku jsem se vyskytovala jenom při příchodu a odchodu ze školy. Přes tuto hru jsem poznala Belgičana s kterým jsem začala chodit, a který mě dvakrát navštívil v Praze.
Ten se stal mojí druhou závislostí a středem téměř veškerého mého zájmu. Později jsem zjistila, že jsem se vzdávala všeho a přizpůsobovala všechno tomu, abych mohla trávit čas s ním na web kameře. To ho uspokojovalo a takové nároky si kladl – jinými slovy jeho závislost ke mně, přerostla v to, že mi prakticky diktoval můj život. Z této doby mám taky své první větší zkušenosti s klukem. Ze zvědavosti a díky heslu dnešní společnosti ‚ „každý to dělá‘‘ jsem se začínala dostávat na nebezpečné stránky na internetu, týkající se porna. Můj život byl pohodlný, plný toho co já chci a co já potřebuju.
Moje kamarádka Havalind mi jako první řekla o Ježíši, když jsem nastoupila na gympl. Po několika dnech jsme v konverzaci narazili na to, že je věřící. První věc, která mě napadla byla: zase někdo z těch pomatených lidí, kteří následují slepou víru, a kteří se budou pěkně divit, až se po smrti nestane nic z toho, v co věřili.
Na první hodině dějepisu jsme měli psát naše oblíbené knihy na papír. Když Havalind napsala, že čte Bibli, aby mohla růst ve víře, strašně me udivilo to slovo ‘růst’ a nerozumněla jsem, proč to napsala. Od té doby jsme se spolu hodně bavili a staly se dobrými kamarádkami. Já jsem se jí snažila neustále podstrkovat argumenty a doložit, že existence Boha je vyloučená. Každopádně jsem se o to začala zajímat. Chodila jsem s ní ven. Ona mi umožnila přístup ke spoustě děsně zajímavých informací v podobě knížek a internetových stránek. Povídali jsme si každý den a to jak s Havalind, tak s mým klukem. Paradoxem bylo, že z každé strany jsem dostávala úplně jiné informace.
Jako první povinnou četbu ve škole, jsme měli přečíst převyprávěné Olbrachtovy biblické příběhy. Základní obsah bible jsem znala, v rámci všeobecného přehledu. Když jsem si však začala číst Olbrachtovu převyprávěnou knihu Genesis tentokrát, stalo se něco zvláštního. Celý příběh první kapitoly se mi začínal vrývat do mysli a děsivě dávat smysl. Ten pocit neumím popsat. Bylo to jako kdyby mi někdo odstraňoval neviditelné klapky z očí. Jednoduše jsem nevěřila, že tomu začínám věřit. Hned ten den jsem doma popadla Nový zákon, který jsem vyhrabala v pokoji mého malého bratra a začala číst Matoušovo evangelium.
Přečetla jsem si, kdo to byl Ježíš, co na světe vykonal, jak zemřel a jak vstal z mrtvých. Skutečnosti, které jsem předtím znala, ale nepřipadaly mi důležité. Přečetla jsem si také knihu která vědecky a historicky podkládá a považuje Kristovo zmrtvýchvstání jako ,,událost dějin pro kterou máme ty nejpřesvědčivější důkazy’’.
Ale hlavně jsem se začala zabývat evoluční teorií. Čím víc jsem se tím zabývala, tím více nesmyslné mi to připadalo. Zajímala mě Darwinova teorie o původu druhů přírodním výběrem a vůbec vznik života na zemi.
Viděla jsem také velmi zajímavé DVD se spoustou informací o lidské buňce a o tom, jak funguje DNA. Začalo mi docházet, že život na této planetě nemohl vzniknout sám od sebe , pomocí náhody a přirodnich zákonů, tak dokonalý jaký ho známe dnes. Zjistila jsem, ze mnoho vědců po celém světě se touto problematikou zabývá. Nekteří vědci z USA se domnívají ze mechanismus buňky organismu je ten nejsložitějsi stroj ve vesmíru. Tyto stroje mají nespočet různých, „součástek‘‘ – každá se specifickou funkcí a dohromady tvoří jedinečný a dokonalý mechanismus, který bude fungovat pouze tehdy, je-li každá jeho součástka v ten správný čas na tom správném místě. Jen tak totiž může proběhnout i ten nejjednodušší biochemický proces.
Zde nastává pro Darwinovu teorii jeden z prvních zásadních problémů. Pokud‚ ‘mechanický stroj‘‘ buňky potřebuje VŠECHNY součástky na tom správném místě v ten správný čas, aby mohl fungovat a tudíž se reprodukovat, musel by tenhle stroj získat všechny součástky najednou. Nemohly se tam prostě jen tak přidávat, protože pro život jsou potřebné všechny. Darwinův řetěz funguje velice dobře a dá se teoreticky představit, ovšem jen do té doby, kdy dojdeme na úplný začátek. Jak první živá buňka přišla k životu a odkud se vzal složitý řetěz aminokyselin, tvořící bílkovinu, která tvoří DNA informaci?
Proč tohle všechno popisuju? Byla to právě mylná představa o tom, jak jsme se sem dostali, která mi dříve bránila přijmout nekonečně nádhernější a překrásnou skutečnost. A to je existence Stvořitele, který stvořil veškerou komplexnost života, který vidíme kolem. Stačí se podívat z okna na stromy a kytky, na zvířata. Jeden z nejúchvatnějších příkladů ‘’nezjednodušitelné složitosti’’ je například organismus žirafy. Líbí se mi často používaná ilustrace. Nemůžete očekávat, že po výbuchu v tiskárně dostanete dokonalý slovník. A s životem to není jinak. Čtením bible nacházím sama sebe, ale hlavně toho, který mě stvořil už v lůnu mé matky. Začala jsem poznávat svého Stvořitele!
Poznala jsem, že jsem hříšná a díky tomu daleko od Boha, a že potřebuju někoho, kdo mě od hříchu zachrání – přesně jako říká apoštol Pavel ve svém listu do Ŕíma : ,, Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy‘‘ (Římanům 3:22-23). Hřích totiž neznamená jenom zabít, nebo krást, ale jakékoliv neuposlechnutí Božího příkazu nebo nesplnění božího požadavku. Zjistila jsem, že Boží požadavky jsou svaté a že mám před ním dluh, který by mi trvalo splatit v pekle věčnost, protože on je dokonale spravedlivý.
Ale Bůh je zároveň nesmírně milosrdný a s hříchem skoncoval jednou pro vždy. Sestoupil na zem v podobě Ježíše a na kříži místo mě za moje hříchy zemřel. Pavel píše, že ,, ze skutků zákona ‚nebude před ním nikdo ospravedlněn‘ (Římanům 3:20), protože nikdo z lidí si spasení nezaslouží. Jaká to tedy přenádherná skutečnost vědět, že ti, kdo vloží svou naději v Pána Ježíše …‘‘Jsou ospravedlňováni ZADARMO jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši.‘‘ ( Římanům 3:24.) …Vstal z mrtvých a zlomil moc hříchu a smrti v mém životě. Správné pochopení milosti, kterou Bůh projevil v Ježíši provází vděčnost a ta vede křesťana k dobrým skutkům jako výsledek změny v jeho srdci.
Později jsem zjistila, že ta změna, která se ve mně odehrála byl Duch Svatý, jako třetí osoba Boží trojice, který vstoupí do každého věřícího, jakmile upřímně uvěří. ‘‘ A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení‘‘ (Efezským 4:30). A tak teď vím, že ‚ …,,Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život. Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život.‘‘ (1. Jan 5:11-13). A tak nemusím pochybovat nebo být nejistá ohledně spasení ale můžu vědět, že mám věčný život, když mám vztah s Ježíšem.
Změnil se mi život a všechny moje pohledy na minulost, přítomnost i budoucnost včetně smrti a života po ní. S mým klukem jsem si přestala rozumět a během několika měsíců jsem se s ním rozešla. Od hraní jakéhokoliv druhu počítačových her jsem upustila. Bůh mi otevřel oči, abych viděla, jaký můj kluk doopravdy je a taky to, jak mě hřích skrze závislost na něm i na té hře ovládal. Vím, že po smrti strávím život s Tím, kdo mě zachránil od záhuby ve svém hříchu, protože mě nekonečně miluje a za to jsem Mu nesmírně vděčná.